Ztotožňujeme se s myšlenkou, že naším hlavním cílem není výhra, ale hra samotná, radost z ní, i když vyhrávat samozřejmě chceme

​

• Neradíme závodníkům, co mají na tatami dělat, mají své hlavy a trenéra. Tímto dáváme na vědomí respekt k osobě a práci trenéra a týmovým pravidlům
   

• Fandíme a povzbuzujeme slušně, aby na nás mohl být náš klub hrdý tak, jako jsme hrdí my na něj
   

• Nenadáváme a nekřičíme na hráče, trenéry, soupeře či rozhodčí. Případný nesouhlas s děním naše chování neospravedlňuje
   

• Respektujeme našeho soupeře, dělá karate pro radost, stejně jako my
   

• Tleskáme našim barvám, tleskáme soupeři, odměníme tak každý pěkný zápas
   

• Nechceme výhru za každou cenu, uvědomujeme si, že nejdůležitější je cesta, jakou jsme k vítězství došli
   

• Rozhodčí, pokud je na tatami, je také jen člověk, může udělat chybu, stejně jako my, stejně jako Vy
   

• Nepřipravujeme a nenosíme závodníkům věci na trénink a závody, pouze kontrolujeme, zda závodníci mají vše potřebné
   

• Podporujeme samostatnost závodníků, do šatny za nimi nechodíme, zvládnou to, spolu s trenéry, úplně sami
   

• Nevstupujeme na soutěžní plochu tatami během závodu ani během tréninku, závodníci potřebují na trénink klid
   

• Dbáme na správnou životosprávu závodníků. Její nedílnou součástí jsou strava, pitný režim a v neposlední řadě i spánek.
   

• Trenér je pro nás partner, který společně s námi vychovává a učí naše dítě. Víme, že bez vzájemné spolupráce nic nedokážeme
  V případě jakýchkoliv nejasností, dotazů se obracíme na trenéry. Vzájemná komunikace je základním kamenem budování našeho vztahu
   

• V případě nutnosti včas omlouváme závodníky z akcí, informujeme o všech důležitých věcech, souvisejících se závodíky, usnadníme tak trenérům práci
   

• O dění v týmu, v klubu se na veřejnosti nevyjadřujeme negativně. Pokud máme pocit, že je něco špatně, řešíme toto primárně s trenérem. Tímto postojem podporujeme sounáležitost se společnými cíli a hodnotami a hájíme tak dobré jméno našeho klubu
   

• Nevyjadřujeme se k nominaci na turnaje či utkání, trenér se vždy snaží spravedlivě rozvíjet potenciál každého závodníka!
   

• Zajímavost: Příliš mnoho závodů může psychickému a sociálnímu vývoji dítěte uškodit. V Norsku existuje pravidlo, podle kterého děti do 10 let nesmí sehrát více jak 20 zápasů a děti do 12 let maximálně 25 zápasů za rok
   

• Netlačíme na trenéry s počtem turnajů, děti mají svůj přirozený vývoj a ten nelze urychlit. Budeme trpěliví a pěstujemv nich lásku ke sportu, ke karate a podporujte je!!! Syndrom vyhoření není jen u dospělých, ale dnes i dost často u dětí, dává se jim toho moc na jejich bedra a zbytečně se na ně tlačí. Pak už není cesty zpět!!!
  
  Děkujeme a buďte s námi!